Kultovní kapela 90. let znovu na scéně. Je tu Solomon Bob

Kultovní kapela 90. let znovu na scéně. Je tu Solomon Bob

Kytarista a zpěvák Martin Červinka hovoří o znovuoživení skupiny, která v devadesátých letech vyprodávala sály po celém regionu i o tom, proč vlastně skončila a zda ještě někdy vůbec bude zase pokračovat.

Před necelými dvaceti roky vyprodávali sály a nebylo snad člověka, který by na ně někdy nezašel.
Liberecká legenda, skupina Solomon Bob skončila koncem devadesátých let. Nyní se vrací na jeden mimořádný koncert: v původní sestavě vystoupí 17. srpna na festivalu Eurion ve Smržovce. „Sentiment bude asi přítomen. Každopádně to může být dobrý večírek, jak jsme vždycky říkali: tanec, pivo a rock'n'roll,“ usmívá se kytarista a zpěvák Martin Červinka.

Dá se toto vaše znovusjednocení označit jako návrat?

Ne, je to jednorázová akce, která vznikla na popud Rudolfa Musila. To je člověk, který už dvacet let pořádá ve Smržovce festival Eurion. My jsme byli na prvním ročníku, hráli jsme i na desátém a teď nám Musil zavolal, zda bychom jako kapela, která na Eurionu začínala, nevystoupili i na dvacátém ročníku. To jsme nemohli odmítnout. Byť jsme od toho koncertu před deseti lety spolu nehráli.

Ale už před těmi deseti roky, kdy jste se na Eurionu objevili, jste spolu nevystupovali, že?

Ne, vůbec. My jsme skončili někdy kolem sedmadevadesátého a pak akorát čas od času zabrnkali na nějakých soukromých akcích.

Jak to nyní probíhalo? Rudolf Musil zavolal a co se dělo potom?

Slíbil jsem mu, že zjistím, v jakém zdravotním stavu se nachází zbytek skupiny, jestli jsou mimo léčebny (směje se). Ukázalo se že ano a že se o toto jednorázové znovusjednocení můžeme pokusit.

Solomon Bob měl ve své historii dvě zásadní sestavy, starší a pak omlazenou. V jakém složení se ve Smržovce představí?

V tom původním. Na kytaru Michal Triebenekr, na basu Jan Nikendey a na bicí Pavel Šén.

Jste se svými bývalými spoluhráči v kontaktu? A jak se na tuto nabídku tvářili?

Jsme spolu v kontaktu, občas se vídáme, zajdeme na pivo. Byli rádi, oni sami dokonce asi před dvěma lety chtěli začít znovu hrát jako Solomon Bob. Tehdy jsem neměl dost odvahy do toho jít, ale když teď vzešla iniciativa od někoho zvenčí, konkrétně od toho Rudy Musila, řekli jsme si, že do toho půjdem.

Takže následovaly nějaké zkoušky...

Sešel jsem se s Michalem Triebenekrem, projeli jsme playlisty a vybrali nějaké písničky, které jsme schopní zahrát. Vypálili jsme je na cédéčka a rozdali si je, abychom si ty věci připomněli. Pak přišla první zkouška a ukázalo se, že i po těch letech zazní první tón a začne nám to v hlavě automaticky naskakovat. Nehráli jsme navíc nijak složitou hudbu, takže s těmi pár akordy se to vcelku dá.

A co vzájemná souhra? Nebylo těžké ji po těch letech znovu najít?

To je trochu problém. Ještě to není tak plynulé. Dřív jsme hráli čtyřikrát týdně a jeli jsme na pódiu automaticky, skoro poslepu. Ale čas odloučení zapracoval.

Na které písně se smržovské publikum může těšit?

Určitě dáme Na kopci v Liberci, Marii, Adrianu, Je mi to jedno - prostě ty základní věci.

Tohle znovuoživení přichází zakrátko po comebacku jiné liberecké legendy devadesátých let, skupiny Těla. Je to jen náhoda?

Osobně si myslím, že to je jen shoda náhod. Jak už jsem zmínil, naše vystoupení vnímám jako jednorázovou událost. Sám nemám nejmenší ambice působit jako frontman hudební skupiny a stát na pódiu. S klukama si to ve Smržovce samozřejmě užiju, když bude dobrá atmosféra, třeba uděláme něco ještě v Liberci, ale nic víc.

To byl vlastně i důvod, proč kdysi Solomon Bob skončil.

Ano. Ztratil jsem ambice. Už mě to na pódiu nebavilo, nebo lépe řečeno, nenaplňovalo. Jsem introvert, proto jsem se na scéně nikdy necítil moc dobře. Dá se schovat za kytaru, ale kdyby u toho člověk nemusel zpívat...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na kopci v Liberci. Cesta Solomonů z hospod až před nabitý amfiteátr

Krucipüsk, Těla, Solomon Bob. Tři kapely, které to z Liberce dotáhly nejdál. První ale byli právě Solomoni. Když na ně chodily stovky lidí, Tělům se ještě o Báře a Krucipüsku o Cirkusu, který dneska nebude, ani nesnilo.

Prorazili, protože hráli obyčejné písničky. „V Liberci se vždycky hrálo jen country a metal. My začali tak, že jsme vzali komba, šli do hospody mezi mladý, postavili to a spustili. Zabralo to a příště jsme šli do další hospody. Nejdřív přijeli kamarádi, pak nejen oni, bylo jich padesát, pak sto... museli jsme si to vybojovat,“ vzpomínal v rozhovoru pro časopis Bang! Červinka.
V první, a pro mnoho lidí nejslavnější sestavě, účinkovali na úsvitu 90. let kromě Červinky ještě kytarista Michal Triebenekr, baskytarista a foukací harmonikář Jan Nikendey a bubeník Pavel Šén.
Právě v raném období vznikly kultovní hity: Je mi to jedno, Marie, La la la, Jdu tam a nevím kam anebo Na kopci v Liberci. „My vlastně máme většinu věcí o Liberci a z Liberce. A tak jsme udělali taky jednu věc, kde ho přímo jmenujeme. Jak jsme na tohle město naštvaný, tak ho máme rádi. A vždycky tu budeme hrát asi nejradši,“ říkal tehdy Červinka. Patriotismus byl zrovna in, podobně třeba Mňága a žďorp zpívala o Valašském Meziříčí.

Skupině se nadmíru dařilo, ale v půlce devadesátých let to začalo skřípat. Červinka chtěl kapelu dostat dál. Do toho ale ostatní spoluhráči neměli moc chuti a tak nadešel velký třesk. Ze zakládající sestavy zbyl Červinka sám, načež se obklopil novými, mladšími muzikanty: kytaristou Janem Rejentem, baskytaristou Janem Peknušou a bubeníkem Martinem Roubínkem. Důvod? Omladit tvář skupiny a posunout ji blíž současnosti.

Částečně se to povedlo, nová krev přinesla nový přístup. To se projevilo na debutové desce ze šestadevadesátého roku Něco ti dám. Písničky z ní sice nezlidověly tak, jako staré solomonovské fláky, ale i po letech se dá album příjemně poslouchat. „Na rozdíl od starých Solomonů každý z kluků přinesl nápady, které tam dřív nebyly. Je to deska celé kapely, ne jen moje,“ hrdě zdůrazňoval v magazínu Big Beng! Červinka. Produkce desky se ujal Ivan Král, Čechoameričan, který hrával na kytaru se slavnou Patti Smith. A pohostinsky si zahrál i na křtu v libereckém Domě kultury. Nesmí chybět ani zmínka o předskakování Solomonů Lucii v natřískaném, tehdy ještě fungujícím, přírodním amfiteátru v Lidových sadech v létě pětadevadesátého. V té době zbývalo Solomonům už jen pár let. Cesty muzikantů se rozešly v osmadevadesátém. Závěrečným zásekem v diskografii byla živá deska Poslední tanec, pořízená na rozlučkových koncertech v Jablonci, Liberci a Ohrazenicích.

Martin Červinka se věnoval muzice dál, i když trochu jinak: stal se vyhledávačem talentů a dělá jej dodnes. Díky němu vyletěli vzhůru třeba Lunetic, Black Milk, Jana Kirschner, Ready Kirken, Ewa Farna, Marek Ztracený a Tomáš Klus. „Samozřejmě jsem chtěl původně hledat muziku, která je mi nejblíž. Ale brzy jsem pochopil, že moje srdeční záležitosti by firmě nikdy nevydělaly ani korunu,“ řekl v rozhovoru pro časopis Filter.

Regionální mutace | Mladá fronta DNES – liberecký kraj

Komentáře

bohužel smržovku nezvládnem

bohužel smržovku nezvládnem kvůli dovolené, ale případný liberecký koncert bych si ujít nencahl...